Katedra designu Fakulty textilní Technické univerzity v Liberci Vás srdečně zve na výstavu Jiná krajina fotografů Jiřího Jiroutka a Pavla Planičky.
Výstava bude zahájena v Galerii N v Jablonci nad Nisou v úterý 3. září 2019 v 17 hodin, ukončení výstavy proběhne 27. září 2019.
Spojnicí všech fotografií je samozřejmě zobrazení. Avšak ke konečnému výsledku existuje nekonečná řada přístupů a možností; každý fotograf je ve chvíli zmáčknutí spouště sám sebou a jeho pohled je výsostně individuální.
Oba autoři, kteří dnes vystavují, jsou zkušenými fotografy s vlastními preferencemi – Jiří Jiroutek fotografuje zejména architekturu, Pavel Planička se zabývá spíše ateliérovou fotografií, ale přesto dokázali zapomenout na základy svého „řemesla“, aby se na této výstavě „programově“ sešli: v jiném pohledu na krajinu, na jejího ducha, na její různorodost.
Zážehem se jim stala každoroční účast na pravidelném setkání výtvarníků v nedalekých Počedělicích, na kterém se formou výtvarného sympozia vzpomíná na výraznou uměleckou osobnost, malíře Zdeňka Sýkoru. A právě tam – mezi výtvarníky a jejich čerstvými obrazy – oba došli k podobnému pohledu, k vidění „nefotografickému“. Tedy k okouzlení spíše z kaleidoskopu barev, z nejasných kontur stromů, ze záblesků slunce na vlnách Ohře, nežli z ostrosti detailu a přesnosti clony.
Podstatou jejich tvorby zůstala krajina, ale viděná jinýma očima, očima malířů, ctící Kleeovo krédo „umění neopakuje viditelné, ale činí viditelným“. Vzdali se návyku, s jakým bývají hornatý motiv Českého středohoří a mozaika přilehlé krajiny obvykle zobrazovány, opustili „klasický“ a roky prověřený pohled na nedaleké kopce, na přírodu Poohří i na fotografickou tradici. Naopak, vydali se rozostřenou cestou jiného vidění, cestou iluze malby: spíše než „správný“ záběr je zajímá jiskření času, než pevná linka vzdáleného horizontu jeho tep.
Dokázali zachytit napětí mezi iluzí a realitou, mezi viděným a zobrazeným, uchopit jemný záchvěv motýlích křídel a přetavit ho do obrazu, který řekne víc než deset dokonalých záběrů. Chtějí, aby fotografie byla spíše magií, ne pouhou informací.
Přesto, že jejich vidění je totožné, technika a výsledná atmosféra jsou přece jen jiné. Pavel používá barvu a digitální kameru a více jej přitahuje nekonečná paleta barev, Jiří fotografuje Hasselbladem na svitkový černobílý film a používá dlouhé expozice, na nichž převažuje krajina.
Přesto jsou na výstavě snímky, které spolu korespondují a doplňují se. Podobně jako pravá mozková hemisféra doplňuje levou. Ostatně, jak se říká: fotoaparát je nástrojem, který nás učí, jak se na svět dívat bez fotoparátu.
VLADIMÍR DRÁPAL, Louny, 2018
28. srpna 2019