V současné době máme na fakultě sedm projektů podpořených Technologickou agenturou České republiky. Jedním z nich je projekt katedry geografie, který vede dr. Emil Drápela a spolupracuje doc. Kamil Zágoršek. Oba nám projekt Geodiverzita v rámci města: percepce, funkce, potenciál přiblížili v rozhovoru.
Váš projekt je zaměřen hlavně na urbánní geodiverzitu, co si pod tímto pojmem můžeme představit?
ED: Pojem geodiverzita označuje rozmanitost neživé přírody. Podobně jako pojem biodiverzita se zabývá široce pojatým biologickým bohatstvím, geodiverzita nezahrnuje pouze kameny, ale také třeba reliéf, vodu, mikroklima apod.
Urbánní pak souvisí s tím, že neživé přírody si obvykle všímáme hlavně mimo město, v horách, pouštích, opuštěných oblastech apod., ale ona nás obklopuje úplně všude, i ve městě. V rámci projektu se věnujeme tomu, jak člověk neživou přírodu ve městě vnímá, co pro něj znamená, a chceme ji běžnému člověku zpřístupnit tak, aby to bylo zajímavé z hlediska vzdělávání nebo také turistického ruchu. Geodiverzitu Liberce dobře ilustruje známé rčení, že v Liberci buď prší nebo sněží anebo jdeš do kopce. Kopce – to je liberecký reliéf, časté srážky jsou zde také kvůli tomuto reliéfu.
Jaké geologické bohatství najdeme v Liberci?
KZ: Liberec má velice unikátní polohu mezi několika geologickými jednotkami. Nejstarší jsou Jizerské hory, pak je zde Ještědský hřbet, který má úplně jiný geologický vývoj, a pak tzv. sedimentární sekvence, to jsou křídové pískovce, které známe a které jsou zde všude přítomny. My jsme se v projektu zaměřili hlavně na tu nejstarší, jizerskohorskou část, konkrétně libereckou žulu. Zkoumáme její vznik i její využití v urbánní krajině, protože se jedná o velmi atraktivní horninu.
Liberecká žula je tedy známý pojem. Proč je růžově zbarvená?
KZ: Žula obecně je hlubinná vyvřelina. Při krystalizaci z magmatu chladla pomalu a všechny minerální látky, které obsahuje, stihly vykrystalizovat. Jedním z prvních minerálů, které takto vytvořily krystaly, byl živec. Měl tedy velký prostor, aby zkrystalizoval. Liberecká žula obsahuje dva typy živců, bílý a růžový, a ten typický růžový, obsahující hodně hliníku a železa, vytváří onu narůžovělou barvu.
Liberec samotný je plný starých lomů. Na webu projektu zmiňujete lom za univerzitou nebo v ulici Milady Horákové. V jaké době mohly tyto lomy ještě být činné?
ED: Jeden je činný dodnes, ale malé lomy, se kterými se v Liberci setkáváme téměř na každém kroku, byly činné zejména v době velkého průmyslového rozvoje Liberce v 19. století a až do poloviny 20. století mnoho těchto menších lomů, které často patřily německým podnikatelům, bylo funkčních. Po odsunu Němců došlo k zestátnění lomařské činnosti, vznikl jeden velký státní podnik a ten postupně zavíral malé ekonomicky méně zajímavé lomy a těžbu začal koncentrovat zejména do dvou lokalit – do lomu v Rochlicích, který již není činný, a do lomu v Ruprechticích, který je dnes jedinou lokalitou na světě, kde se liberecká žula těží. Po roce 1990 se podnik transformoval na dnešní akciovou společnost Ligranit.
KZ: V současnosti v ruprechtickém lomu vytěžili žulový kvádr o hmotnosti 73 tun, má z něho vzniknout socha Jaroslava Róny.
Pokud se vydáme na vámi vytvořenou geologickou procházku, kterou jste vytvořili a jejíž popis najdeme na webových stránkách projektu, jak máme pracovat s mapou a qr kody?
ED: Virtuální naučná stezka, jak tomu říkáme, funguje tak, že si otevřete webové stránky projektu, zde najdete mapu, kde jsou vyznačena jednotlivá zastavení. Na nich si pak rozkliknete podstránku, na které naleznete krátké úvodní video a další popis místa s obrázky. Snažili jsme se, aby texty byly přístupné veřejnosti, třeba i školním dětem, protože si myslíme, že téma liberecké žuly je velmi zajímavé, je to i taková výstavní věc v rámci české republiky.
Co dalšího ještě v projektu plánujete?
V roce 2021 chceme ke geostezce vytvořit materiály pro učitele základních i středních škol. Budou to také pracovní listy, které pak budou volně stažitelné.
Pokud si budu chtít projít vámi vytvořenou geostezku, jak daleko půjdu a aké si mám vzít boty?
Stezka je dlouhá 3,5 km a nejvíce terénní úsek je pod univerzitními budovami, kde se jde chvíli po nezpevněné stezce, takže myslím, že tenisky jsou v pohodě.
9. dubna 2021