Děkujeme všem studentkám a studentům, kteří v době nařízené distanční výuky vykonávali pracovní povinnost v rámci svého studia, nebo pomáhali jako dobrovolnice a dobrovolníci v rodinách či institucích, jejichž zaměstnanci potřebovali pomoc se zajištěním péče a vzděláváním dětí. Děkujeme samozřejmě nejenom těm, o kterých víme a které uvádíme v seznamu zde, ale i všem ostatním, kteří v tomto období nabídli svou nezištnou pomoc.
„Čím víc cítím, že mě lidé potřebují, tím víc chci pomoct. Je to úděl speciálního pedagoga, a proto jsem šla studovat pomáhající profesi. Myslím, že by to (pracovní povinnost) měl udělat každý, i když to znamená vystoupit z komfortní zóny a že to bylo jedno z nejtěžších období v životě.“
Veronika Lechnýřová, studentka studijního programu Speciální pedagogika
„Studentky nahradily pracovníky přímé péče, opravdová skutečná pomoc. Bylo to v době velkého zásahu Covidu-19 a naše pracovnice byly v izolaci a karanténě. V jedné chvíli až ½ ztrát personálu ze dne na den. Obrovský přínos.“
Ing. Eva Matura Štěpničková, Dis.; ředitelka Domovu pro seniory v Semilech
Rozhovor
Kde jste pomáhala a jaká byla vaše motivace? Jak pomoc probíhala (typicky)?
Pomáhala jsem rodičům (lékařům) hlídat děti a ve svém volnu jsem chodila pomáhat s úklidem paní na invalidním důchodě.
Motivací pro mě bylo především to, že mi chyběl kontakt s dětmi (praxe měla proběhnout jen návrhem příprav, dobrovolničení se mi zdálo jako účinnější řešení).
Hlídání dětí typicky probíhalo: ranní přivítání, snídaně, jeden díl animovaného seriálu v televizi, příprava na školu a zprovoznění meetu (se starším sourozencem), aktivity s mladším sourozencem (společenské hry, výtvarné činnosti, pohybová chvilka, stavení z lega, hraní s auty), příprava svačiny, příprava oběda (většinou šlo jen o ohřátí či uvaření těstovin a brambor), ukončení meetu, oběd, uklizení nádobí či umytí, 2 díly animovaného seriálu, příprava na školu (domácí úkoly), aktivity na odpoledne (společenské hry, bunkr, cvrnkání kuliček, skákání přes gumu, procházka) a rozloučení.
Co vám tato zkušenost dala a v čem to bylo náročné/obtížné (pokud bylo)?
Tato zkušenost mi dala především radost a zkušenosti s hlídáním dětí v rodině. Obtížné bylo nejspíše to, že jsem po celém dni hlídání dětí (cca od 7/8 do 15-17), musela jít připravovat seminární práce do školy a vymýšlet aktivity na další den s dětmi.
Jak jste dokázala skloubit dobrovolničení se studiem?
Jakmile jsem se pro dobrovolničení rozhodla, napsala jsem vyučujícím o své situaci. Z hodin jsem byla omluvena a u většiny předmětů jsem musela plnit odevzdávání prací. Co se týče prezentování prací, tak jsem byla s rodiči domluvena, že daný den přijdu později nebo odejdu dříve. Pokud vyučující trvali na mé přítomnosti, tak si rodiče vzali děti do práce. Fungovali jsme jako tým.
Odpovídala Bc. Kristýna Shánělová, studentka studijního programu Vychovatelství
22. září 2021