„Báli jsme se jet domů“. To je sugestivní název analýzy, kterou jste vypracovali s kolegy na katedře geografie. Kdo, kdy a proč se bál jet domů?
Jedná se o analýzu a doporučení, jak restartovat přeshraniční spolupráci v našem euroregionu po pandemii. Pandemie narušila všechno, čeho bylo za posledních 30 let ve spolupráci dosaženo, a je třeba na to adekvátně reagovat. Proto jsme se s výzkumným týmem zaměřili na to, jakým způsobem se tato situace odrazila na každodenním životě lidí v euroregionu, zvláště pak na ty, kteří pracují nebo bydlí na druhé straně hranice, kterou musí častokrát překračovat.
Analýza vznikla na základě poptávky z euroregionu. Obsahuje tedy doporučení pro všechny aktéry z Euroregionu Nisa, předpokládáme tedy, že s nimi budou dále pracovat. Naše doporučení jsou zcela jasná. Bylo překvapením, kolik lidí tady u nás má život na více stranách hranice, žijí nebo pracují na druhé straně nebo druhou stranu hranice nějakým jiným způsobem potřebují. Tito lidé nejsou podchyceni, nevíme, kolik jich přesně vlastně je. Zde je nutné lépe pracovat zejména s pendlery, pokusit se je podchytit tak, aby tito lidé byli nějak zapojeni do euroregionálních aktivit.
Kdo se na této výzkumné zakázce ještě podílel?
Velkou pomocí mně, mým kolegům Arturovi (Boháčovi) a Emilovi (Drápelovi) a docentu Lukáši Novotnému z ústecké politologie byli naši studenti Marie Cviková a Jakub Wambach. Na Euroregionu byli našimi protějšky Radka Ženíšková, Ondřej Havlíček a Pavel Branda. Díky nim všem spolupráce skvěle fungovala.
Co teď bude následovat?
Práci Euroregionu doplňují stálé tematicky zaměřené pracovní skupiny, ty doporučujeme mírně aktualizovat a přidat některé nové, např. ty zaměřené na pendlery. Nicméně myslím nejdůležitějším doporučením je to, aby Euroregion přešel k vyšší fázi institucionalizace vzájemné spolupráce, konkrétně aby vytvořili tzv. Evropské seskupení územní spolupráce. To se oproti stávajícímu statutu Euroregionu liší v tom, že Euroregion je založen na spolupráci tří právních subjektů, českého, polského a německého, kdežto Evropské seskupení územní spolupráce, založené v roce 2006, má jeden právní subjekt. To by prakticky mohlo zajistit lepší a trvalejší spolupráci.
Nehrozí, že to bude jen další forma byrokracie? Co by to mohlo konkrétně přinést?
Zkušenosti ze západní Evropy ukazují, že ne, že jim to pomohlo najít nové dimenze vzájemné spolupráce, upevnit ji a zapojit do ní nové partnery. Na naše zjištění, kolik lidí zde má svůj každodenní život spojen aspoň se dvěma stranami podél hranice, je třeba nějak reagovat. Vzpomeňte si, že když byla pandemie v horké fázi, nikdo se nezastal např. pendlerů, kteří neměli žádnou oporu v jakýchkoliv institucích, kromě některých euroregionů. Subjekt jako ESÚS, tedy Evropské společenství územní spolupráce, která reprezentuje zájmy všech třístran našeho Trojzemí, tak má v takových věcech daleko větší váhu.
Děkujeme za rozhovor.
15. února 2022