Pana docenta Miroslava Valeše, vedoucího katedry románských jazyků FP, jsme navštívili on-line v jeho momentálním působišti ve Španělsku, kde dokončuje velmi zajímavý projekt, o kterém jsme se chtěli dozvědět více. Cílem projektu je zdokumentovat a popsat menšinový jazyk Fala, kterým se mluví na severu Extremadury, španělského správního regionu ležícího na hranici s Portugalskem.
Pane docente, můžete nám svůj projekt krátce představit?
Projekt teď běží již dva roky a je v závěrečné fázi. Cílem bylo vytvořit metodologii tvorby slovníku nebo dokumentace minoritního jazyka, která se dá následně aplikovat na záchranu jakéhokoliv menšinového jazyka. Je nová v tom, že užívá primární data, nikoliv onen “velký jazyk” (v případě mnou zkoumaného jazyka Fala by to byla španělština), který by se přeložil do minoritního jazyka. Já jsem nahrával mluvčí, sbíral texty a z toho jsem potom vytvořil databázi a slovník. Výstupem projektu je tedy tento proces, postup. Pro studovanou komunitu pak bude výstupem samotný slovník a jazyková databáze. Ta má 225 000 slov, což je na takto malý jazyk velmi dobré. Pro srovnání – např. databáze češtiny mají desítky až stovky milionů slov. Tady dosud žádná databáze neexistovala a data sbírá jeden člověk. Už se mi přihlásil jeden student z univerzity v Pensylvánii, který na základě této databáze bude psát svou doktorskou práci.
Můžete nám říci něco víc o zkoumaném jazyce?
Bavíme se o jazyce Afala, tím se mluví pouze ve třech vesnicích v Extremaduře ve Španělsku, na hranicích s Portugalskem. Jazyk má přibližně 4 500 mluvčích. Všichni jsou bilingvní a umí perfektně “přecvakávat” mezi jejich jazykem a španělštinou, takže když přijde někdo zvenku, hned na něho mluví španělsky, ale mezi sebou mluví Fala. Zajímavé je, že každá z těch třech vesnic má svůj dialekt, docela specifický, takže hned lze poznat, ze které vesnice člověk je. Další specifikum tohoto jazyka je, že s ním mluví i děti, nejen pár stařečků, jak tomu někdy u minoritních jazyků bývá. Jazyk tu slyšíte všude, na úřadě, na ulici, v hospodě. Takováto vitalita je u minoritních jazyků neobvyklá, spousta z nich už je zanikajících.
Jaké postupy a nástroje jste při své práci používal?
Projekt sbíral primární data – bylo to nahrávání, přepisování, což je velice pracné. Vyšlo mi, že jedna minuta nahrávky znamená jednu hodinu přepisu. Následuje ukládání do programu, ve kterém se tvoří databáze, z ní se pak extrahuje slovník. Databázi jsem upravil tak, aby byla zveřejnitelná na webu. Pracuji v sekvenci programu Elan a přepsané nahrávky exportuji do programu Flex. Je tam 156 textů – z knih nebo nahrávek, 225 000 slov. Ke každému z nich jsem musel přiřadit překlad, gramatickou kategorii, dialekt (jeden ze tří). Oba tyto programy jsou volně stažitelné.
Zní to jako velmi záslužná věc, když jazyk takto kodifikujete, vlastně ho tím můžete zachránit.
Je zde velká diskuse, jak tyto jazyky zapisovat. Já s ním pracuji od roku 2013 a pod hlavičkou místní asociace jsme vytvořili návrh ortografie. Asociace mezitím zanikla, ale ortografie zůstala, i když není úplně obecně přijímaná. Slovník ale bude velkým modelem k následování, včetně psaní slov. Slovník dělám prakticky sám, jen mi pomáhá řada rodilých mluvčích, se kterými to konzultuji. Často chodím do školy a dělám věci se školáky. Zde mají základní školu do 6. třídy, pak navazuje “instituto”. S nimi jsem dělal také projekt, vysvětlil jsem jim, jak se dělá interview a oni nahrávali své prarodiče, sousedy apod. Vyšlo to velmi dobře.
Jak moc je tento jazyk podobný španělštině?
Je to asi jako čeština a slovenština. Nebo španělština a katalánština. Když sem někdo přijede zvenku, tak docela rozumí. Je to podobné i galicijštině.
Jak se určuje hranice, kdy ještě jde o nářečí a kdy už tomu říkáme jiný jazyk?
To se dá velice dobře určit. Pokud se lidé domnívají, že mluví svým vlastním jazykem, je to jazyk. Pokud ale říkají, že mluví nářečím nějakého jazyka, je to nářečí. Např. když bych si řekl, že mluvím podještědsky, zároveň bych jistě přiznal, že je to nářečí češtiny. Jazyk je vlastně identita.
Máte v souvislosti s projektem nějakou historku nebo zajímavý příklad?
Mám video z baru, kam jsem přinesl téma jazyka, a všichni návštěvníci baru tam mluví o tom, jak se má jazyk zapisovat, co je dobře, co je špatně, já jsem to jen pozoroval a říkal si: to je úžasné, celý bar v lingvistické diskusi. Každý rozvíjel své teorie, protože tady na to mají všichni názor, cítí to jako vlastní identitu, jsou si vědomi, že jsou jiní. Já tím jazykem mluvím, takže mě berou za svého. Když jsem se před časem zúčastnil cyklistických závodů a vyhlašovala se cena za nejvzdálenějšího účastníka, tak vyhlásili jednoho Francouze. To mě trošku naštvali.
Děkujeme za rozhovor.
Více o projektu najdete na webu: http://langdoc.cidles.eu/projects/a-fala/
2. prosince 2020