Umělec Richard Loskot hlédá, co nás přesahuje
Umělec Richard Loskot vytváří instalace jako moderní technologická zátiší. Jsou to subtilní prostorové kompozice založené na autorově dlouhodobém zájmu o to, co je neviditelné a co nás „přesahuje“. Rozhovor přinášíme v rámci série mini rozhovorů s vedoucími ateliérů liberecké Fakulty umění a architektury.
Čím se zabýváte ve vlastní tvorbě v poslední době? Uveďte prosím nějaký zajímavý příklad toho, na čem právě pracujete nebo toho, co jste nedávno dokončil.
RICHARD: Nejintenzivněji se zabývám pojmem prostředí. Co je to prostředí? Mnoha lidem se to zdá být jasné, ale kdo dostane jasnou odpověď? Troufám si říct, že ani architekt ani umělec nenavrhuje prostor, ale vždy navrhuje prostředí. Baví mě se zabývat celkem, pracovat holistickým způsobem. Proto jsem založil skupinu UAII, která chce pracovat na pomezí umění a architektury a zabývat se právě tímto problémem.
Ukázka tvorby pedagoga FUA TUL MgA. Richarda Loskota – architektura výstavy Minerály Českého Středohoří, Muzeum města Ústí nad Labem. Foto: Jiří Preclík
Momentálně například děláme na festivalu, který se odehrává ve veřejném prostoru Pardubic. Prací, která se jmenuje Noční cesta, chceme hravým a objevným způsobem proměnit nábřeží řeky Chrudimky a subtilním zásahem proměnit toto prostředí. Zároveň také připravujeme světelnou instalaci do Londýna nazvanou Nebe na Zemi, a také pracujeme na knize, jakési subjektivní encyklopedii, nazvané Představy prostředí.
Ukázka tvorby pedagoga FUA TUL MgA. Richarda Loskota – architektura výstavy Záhada čapkova koberce, Národní galerie Praha. Foto: Lukáš Havlena
Jaké ateliérové zadání považujete za nejlepší? Uveďte také nějaké zajímavé příklady studentské tvorby týkající se daného zadání.
RICHARD: Za nejlepší považuji, když je zadání dostatečně otevřené, svobodné. Tím mohou být abstraktní pojmy, jako například zadání, jaké jsem dával v posledních letech – architektura světla, spánek, nudging. Podstatné je pro mě, že vyžaduji, aby se studentské práce realizovaly a nezůstávaly pouze ve vizualizacích a na papíře. Aby student nabyl i praktických zkušeností a byl konfrontován s tím, co vytvořil. Ideálně dopadl poslední semestr, kdy jsem našel rozlehlý prostor podzemí pod centrem Liberce a studenti pro tento prostor vytvořili světelné instalace a prostředí. Povedlo se tak realizovat hojně navštěvovanou výstavu Chybění – doplnění, která dostala hlavní cenu v soutěži Ještěd f kleci.
Ukázka studentské tvorby – Markéta Doležalová, Chybění – doplnění. Zdroj: Ještěd F Kleci
Také jsem měl radost z mého diplomanta Martina Kratochvíla, jehož výsledkem byla série velkoformátových fotografií, vytvářených pomocí architektury tzv. Řopíku, nebo návrh komunitní zahrady studentky Rozárky Jirákové, který byl situován na sídliště ze sedmdesátých let. Hlavním „stavebním“ prvkem byly původní kovové prolézačky, které se dnes likvidují a ona je recyklovala pro nový účel.
Ukázka studentské tvorby – Martin Kratochvíl, Chybění – doplnění. Zdroj: Ještěd F Kleci
Jak vypadají vaše plány do budoucna? Na co byste se chtěl ve svém ateliéru nejvíce zaměřit? Jaké přednosti má podle vás studium na FUA TUL?
RICHARD: Začnu odzadu. Předností této školy je, že je malá a že v sobě kloubí dva světy – umělecký a technický. Díky tomu mohou vznikat objevné věci jak v architektuře, tak v navrhování prostředí. V současnosti máme ve škole plán, kdy vytváříme vhodné pracovní prostory – dílny, kde student může přijít do styku s výrobou a s materiály. To vnímám jako podstatné i pro náš obor. V příštím roce otevřeme pro studenty dva velké ateliéry, které mají princip blackboxu a whitecube. Budou se zde moct realizovat rozsáhlé návrhy prostředí, scénografie či expozice.
Rozhovor vznikl v rámci spolupráce se serverem Czechdesign
Nikol Galé – 1. 11. 2019